Božena Němcová

Dětství

Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Barboře bylo 4,5 roku. V roce 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi v roce 1825 přistěhovala i její 55letá babička – Magdaléna Novotná rozená Čudová (1770 Dobruška-Křovice – 1841 Vídeň), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala.

Od roku 1826 do roku 1833 navštěvovala školu v České Skalici.

[editovat] Období 1837 - 1842

Roku 1837 jí rodiče našli ženicha – Josefa Němce (1805 Nový Bydžov – 1879 Tábor) a ještě téhož roku se vzali. Josef Němec, s nímž zplodila tři syny a dceru,^[1] pracoval jako komisař finanční stráže (celník), jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se stěhovala i rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě je Josef Němec služebně přeložen do Josefova, kde se manželům narodí první dítě – syn Hynek. Poté rodina odchází do Litomyšle, kde se roku 1839 narodí druhý syn Karel.

Hrob Boženy Němcové na Vyšehradě

Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími spisovateli. V roce 1840 se přesunula celá rodina do Polné, kde byl Josef jmenován respicientem finančním expozitury.^[1] Rodina se prostřednictvím svého manžela sblížila s místními obrozenci v čele s hostinským a primátorem města Antonínem Pittnerem. Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny Květy a Českou včelu. Podle dopisu Ludvíku Rittrovi z Rittersberka zde poprvé dostala do ruky českou knihu,^[1] a to pravděpodobně Irwinovu Alhambru a spisy Josefa Kajetána Tyla. Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, kterou tu pokřtili 19. června 1841.^[1] V polovině roku 1842 se přestěhovali do Prahy, kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. Zde se 2. První literární aktivity

V Praze pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Její první báseň Ženám českým byla na přímluvu Nebeského otištěna 5. 4. 1843 v Květech. S jemným a vzdělaným básníkem Václavem Bolemírem Nebeským se citově sblížila ^[2], ale ten vztah záhy ukončil (jak o tom svědčí jeho korespondence) a odešel do Vídně dokončit studia medicíny. Němcová se po jeho odchodu těžce roznemohla a trápily ji vysoké horečky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1847 se opět stěhovali z Domažlic. Roku 1848 byl Josef Němec obviněn ze spiknutí, došlo k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 jej přeložili do Uher; společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde okamžitě navázala styky s literárně činnými vlastenci. Živila se praním, úklidem a příležitostným psaním, často žila na dluh.^[1]

Členkou Českomoravského bratrstva

Ještě před odchodem Josefa Němce do Uher, po pobytu v Domažlicích a Všerubech, se rodina na čas ocitla v Nymburku, kde se Boženě Němcové dostal do rukou časopis Týdenník s článkem Co jest komunismus? Jeho autorem byl katolický kněz a utopický socialista František Matouš Klácel. Boženu Němcovou článek natolik zaujal, že spolu se svým manželem projevila zájem vstoupit do Klácelova Českomoravského bratrstva, což bylo krajně podezřelé utopické společenství bratrské a sesterské lásky^[2]. Klácel si potom s Němcovou dopisoval a adresoval jí sedmatřicet dopisů, které v roce 1849 publikoval v Moravských novinách a později je vydal tiskem pod názvem Listy přítelkyni o původu socialismu a komunismu^[2]. Prostřednictvím Českomoravského bratrstva se Božena Němcová seznámila se svým dalším milencem Mudr. Janem Helceletem, jemuž říkala „bratr Ivan“^[2]. V roce 1851 pobývala s dětmi v lázních Na Horách u České Třebové, kam ji pozval Klácel. Zde se Němcová opět setkává i s Helceletem, ale zřejmě mezi nimi dochází k rozporům, jelikož od té chvíle Helcelet ve své korespondenci s přáteli nazývá Němcovou posměšně „slezinou“ (snad proto, že si často stěžovala na chorobu tohoto orgánu)^[2]. Českomoravské bratrsvo, které mělo pěstovat lásku se nakonec neslavně rozpadlo a svou roli v tom zřejmě hrála i Klácelova žárlivost na vztah Němcové s Helceletem. Rozčarování z nevydařeného vztahu s Helceletem nemělo dlouhého trvání a hned roku 1851 se Božena Němcová zamilovala do Mudr. Dušana Lambla, který ošetřoval jejího syna Hynka, umírajícího na tuberkulózu. Vztah rychle skončil, když Josef Němec nalezl u manželky Lamblův milostný dopis a ztropil manželce hroznou scénu^[2]. Roku 1852 odjede za manželem do Uher a přitom navštíví Slovensko. Na Slovensko, kde sbírala podklady o zvycích, kultuře a jazyce venkovského lidu, se pak v 50 - tých letech opakovaně vrací. Tyto cesty a pobyt na Slovensku hradí hrabě Hanuš Kolowrat Krakovský. V následujících letech podnikla několik dalších cest také do Uher. Roku 1853 umírá syn Hynek.

Roku 1854 se Božena Němcová znovu zamilovala, do mladého studenta lékařství Hanuše Jurenky^[2]. Jeho rodiče tomuto vztahu samozřejmě nepřáli a Hanuš musel z Prahy odejít do Polska, aby na ni mohl zapomenout. Roku 1853 byl Josef Němec odvolán z funkce, nejprve mu byl snížen plat na polovinu, později mu byl plat zastaven úplně. Josef Němec se proto ocitl bez práce a proto byla donucena hledat pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně. Právě v této době napsala Babičku. Tehdy bydlela v Ječné ulici a později ve Vyšehradské ulici (pod Emausy). Na obou domech byly později umístěny pamětní desky. V této době se sblížila s májovci. Jinak se ale stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1856).

Seznámila se se sestrami Rottovými (Karolína Světlá a Sofie Podlipská).

[editovat] Neradostné manželství

V roce 1856 sehnal Němec místo účetního oficiála ve Villachu v Korutanech. Když po čase požádal o povýšení, byl odmítnut a navíc obviněn ze zpronevěry. Nakonec byl penzionován a vrátil se do Prahy, kde ho čekal ostrý spor s manželkou. Příčinou sporů se tentokrát stala budoucnost dětí, na kterou měli manželé rozdílné názory. Němec po těchto sporech sepsal koncept žádosti o rozvod^[2]. Děti nakonec spolu se svou matkou dosáhly svého a otce neposlechly – syn Karel se šel učit zahradníkem do Rájce nad Svitavou a Jaroslav odjel studovat do Mnichova na výtvarnou akademii. Den před jeho odjezdem ztloukl rozzuřený Josef Němec svoji manželku tak, že musela hledat pomoc na policii^[2]. Manželé se poté opakovaně usmiřovali a zase hádali. K dalším hádkám došlo ve chvíli, kdy byl syn Jaroslav z Mnichova vypovězen, protože neměl žádné finanční prostředky. V Praze si sehnal místo u fotografa, ale když jednou nepřišel večer včas domů, vypukla mezi jeho rodiči další dramatická hádka a Božena Němcová musela před svým manželem opět utéct. Od té chvíle už se Božena Němcová odmítá se svým manželem znovu usmířit a roku 1861 odchází do Litomyšle, kde se pokoušela živit prací pro nakladatele Augustu, když připravovala vydání svých spisů.^[1] V té době ale byla již vážně nemocná a finanční nouze a zdravotní stav ji donutily k návratu do Prahy k manželovi. První sešit II. Vydání Babičky (I. vydání vyšlo v roce 1855) dostala den před svou smrtí. Krátce na to zemřela v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě, čp. 854).

Chudoba

Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě. Její hrob byl původně vedle hrobu Václava Hanky, ale po smrti jeho ženy Barbory byly ostatky Boženy Němcové přeneseny na současné místo. Její muž byl pohřben v Táboře, kde zemřel u svého syna Karla.

Datum narození

Někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Božena Němcová byla nemanželskou dcerou kněžny Kateřiny Zaháňské nebo její sestry Doroty. Pro tuto hypotézu svědčí nejen vnější podoba a nezvykle dobrý vztah Kateřiny Zaháňské k Boženě Němcové, ale i zdánlivě vyšší věk Boženy Němcové (uvádí se alternativní rok narození - 1816 nebo 1817). Na druhou stranu existují velmi silné argumenty proti této spekulaci (např. podoba Boženy Němcové se sestrou), takže mezi literárními vědci je spíše odmítána.